Slezsko (země České republiky): Porovnání verzí

Verze z 7. 10. 2012, 17:58

Slezko (zeleně), co by jedna z historických zemí moderní České republiky. Červeně jsou vyznačeny tzv. Moravské enklávy ve Slezsku, které byly z hlediska státní správy sice Slezskem spravované, ale jinak náležely k Moravě

Slezsko, co by jedna ze tří historických zemí moderní České republiky, jinak často označované jako tzv. České Slezsko (přívlastek "České" je některými lidmi přijímán se značnou nevolí), se rozkládá na severovýchodě České republiky, v jejímž rámci se jedná o nejmenší zemi. Za tradiční metropoli Slezska je považována Opava, v níž sídlí i různé slezské kulturní instituce. V rámci Moravského hnutí je existence této části Slezska často zpochybňována a Slezsko je některými přívrženci Moravského hnutí označováno jako součást sousední Moravy. V současné době je Slezsko v rámci České republiky rozděleno mezi kraje Moravskoslezský a Olomoucký.

Historický přehled

Do 18. století bylo Slezsko součástí většího Slezska, jehož většina leží na území moderního Polska a nepatrný zbytek území zasahuje do Německa. Poněkud jiný historický vývoj však zažilo Opavsko a Krnovsko, které se ještě do 17. století počítaly k Moravě, ikdyž měly jistou formu autonomie^[1]. Po prohrané válce s Pruskem zůstala od roku 1742 Marii Terezii jen menší, jihovýchodní část Slezska, která se stala samostatnou rakouskou korunní zemí, s titulem vévodství, neoficiálně označovanou jako Rakouské Slezsko. Novým centrem se stala Opava. Náleželo k ní Těšínské knížectví, jižní části Krnovského, Niského a Opavského knížectví a několik samostatných stavovských panství s postavením status minor. Se Slezskem byly po administrativní stránce od doby Josefa II. administrativně spojeny tzv. Moravské enklávy ve Slezsku, které jinak byly nadále součástí Moravy. 1. července 1782 bylo císařským dekretem rakouské Slezsko spojeno s Moravou do jednoho správního celku, v jehož čele stálo Moravskoslezské gubernium se sídlem v Brně.^[2]

Období 1850-1918

Slezská zemská sněmovna v Opavě v roce 1900

Císařským rozhodnutím z 26. června 1849 bylo rakouské Slezsko (včetně moravských enkláv ve Slezsku) k 1. lednu 1850 od Moravy opět odděleno a stává se jednou z korunních zemí, vévodstvím Horní a Dolní Slezsko s hlavním městem Opavou.^[3] V té době mělo včetně území moravských enkláv 5 147 km². To pak bylo na krátký čas (od 5. listopadu 1860 do 29. března 1861) opětovně spojeno s Moravou.

Národnostní složení Rakouského Slezska a přilehlé části Pruského Slezska v roce 1912

V roce 1850 zároveň dochází ke zrušení obou krajů a jejich rozdělení mezi 22 nově vzniklých tzv smíšených okresů a 1 statutární město (Opava). Toto členění pak bylo roku 1868 nahrazeno členěním na 7 politických okresů a 3 statutární města, která k těmto okresům nenáležela (Bílsko, Frýdek a Opava). V roce 1896 vzniká nový politický okres Bílovec, a 1. října 1901 také politický okres Frýdek. Tím se počet politických okresů do roku 1918 zvýšil na 9.

Území politických okresů se dále členilo na soudní okresy, což byly územní jednotky, podle kterých bylo organizováno soudnictví. Správu smíšených a později politických okresů řídilo okresní hejtmanství v čele s hejtmanem.

Sčítání lidu roku 1910 vykázalo následující údaje o obcovací řeči:

• němčina: 325 523 (43,90 %)
• polština: 235 224 (31,71 %)
• čeština: 180 348 (24,33 %)

Období 1918-1948

Neuskutečněné rozdělení Moravy a Českého Slezska na župy z roku 1920

Opavsko a Hlučínsko

Se vznikem Československa se Vévodství slezské stalo Zemí Slezskou. 29. října 1918 se v Polské Ostravě (přejmenované později na Slezskou Ostravu) vytvořil zatímní Národní výbor pro Slezsko a převzal nejdůležitější úřady. 30. října 1918 vyhlásili ve Vídni němečtí poslanci ze severní Moravy a Slezska odtržení Němci osídlených oblastí na severu a jejich připojení k Rakousku jako provincie Sudetenland. Český národní výbor poslal do Opavy vojenské oddíly, před nimiž (v prosinci) provinční vláda uprchla, moc převzal pražským národním výborem jmenovaný zemský prezident Josef Šrámek, který stanovil správní komisi. 5. listopadu 1918 se Zemský národní výbor pro Slezsko a polská Národní rada knížectví těšínského prozatimně dohodly na rozdělení správy Těšínska (pražský národní výbor tuto dohodu odmítl). 8. prosince (s účinností od 14. prosince) bylo vyhlášeno zrušení národních výborů (ve Slezsku k němu došlo až 27. prosince)

28. června 1919 se vítězné státy Dohody a poražené Německo uzavřely versailleskou smlouvu, podle níž Československu 10. ledna 1920 připadlo Hlučínsko (někdejší součást pruského záboru). Hlučínsko bylo v rámci Československa začleněno do Slezské země jako nový politický okres Hlučín.

Těšínsko

Související informace naleznete v článku Československo-polský spor o Těšínsko.

V době rozpadu Rakouska-Uherska vznikl mezi nově konstituovanými státy Československem a Polskem spor o Těšínsko. Byl ustaven Polský národní výbor pro Těšínsko (Rada Narodowa Księstwa Cieszyńskiego), který Těšínsko prohlásil za součást Polska a vojensky většinu Těšínska v noci z 31. října na 1. listopadu 1918 obsadil. 29. října 1918 byl ustaven český Národní výbor pro Slezsko, který 1. listopadu 1918 obdobně prohlásil Těšínsko za součást Československa. Československo opíralo svůj nárok o historické právo (Těšínsko bylo od roku 1327 resp. 1339 součástí zemí Koruny české), národnostní a strategické důvody (klíčová Košicko-bohumínská dráha a zásoby uhlí). Polsko opíralo svůj nárok zejména o důvody národnostní (v posledním sčítání lidu v roce 1910 uvedla většina obyvatel Těšínska jako svůj obcovací jazyk polštinu).^[zdroj?]

Napětí se stupňovalo a snaha uklidnit situaci vedla k uzavření prozatímní dohody o rozdělení Těšínska mezi oba národní výbory. Dohoda neměla prejudikovat definitivní rozhraničení území, o němž měly rozhodnout vlády v Praze a Varšavě.^[4] Podle této dohody velká většina Těšínska zatímně připadla Polsku, které tak získalo i kontrolu nad Košicko-bohumínskou dráhou, jediným železničním spojením českých zemí s východním Slovenskem. Podle některých názorů tato dohoda dělila území Těšínska podle národnosti obyvatel; tento závěr je však zpochybňován.^[5][6] Československá vláda a česká veřejnost toto rozdělení vnímaly jako dlouhodobě nepřijatelné. Polská strana byla s tímto rozdělením spokojena.

Na konec ledna 1919 Polsko naplánovalo konání voleb do polského Sejmu. V rozporu s uzavřenou dohodou se tyto volby měly konat i v Polskem kontrolované části Těšínska. V souvislosti s konáním těchto voleb Polsko v jím kontrolované části Těšínska rozmístilo vojenské jednotky. Československý protest proti konání voleb jako nepřijatelném projevu státní svrchovanosti ve sporném území byl Polskem odmítnut a Československo se rozhodlo pro vojenské řešení sporu. Vypukla Sedmidenní válka a početně silnější československá vojska (hlavní polské síly v té době bojovaly na východě s Ukrajinci o kontrolu nad východní Haličí) zabrala většinu sporného území. Československý útok se zastavil na nátlak Dohody. Dne 28. července 1920 bylo Těšínsko na základě arbitrážního rozhodnutí ve Spa rozděleno mezi Československo a Polsko, přičemž Polsko získalo území východně od řeky Olše.

Země Slezská měla po získání Hlučínska a ztrátě východní poloviny Těšínska rozlohu 4 458,68 km².^[7]

Vývoj správy Slezska v letech 1918-1928

Po vzniku Československa se dosavadní Rakouské Slezsko označovalo oficiálně jako země Slezská. Jak již bylo výše uvedeno, postavil se do čela slezské zemské správy po vzniku Československa, Národní výbor pro Slezsko, k jehož zániku došlo koncem srpna 1919. Jeho funkce pak v podstatě vykonávala československou vládou jmenovaná zemská správní komise. I nadále mělo Slezsko vlastního zemského prezidenta, jímž byl po celou dobu existence země Slezské JUDr. Josef Šrámek. Ten stál včele slezské zemské vlády, jež byla k 7. únoru 1922 přejmenována na Zemskou správu politickou. Zemský sněm zde však již nepůsobil, stejně jako v Čechách nebo na Moravě

Administrativně se země Slezská po připojení Hlučínska a odstoupení části Těšínska ve prospěch Polska, členila na 9 politických okresů: Bílovec, Bruntál, Český Těšín, Frýdek, Fryštát, Frývaldov, Hlučín, Krnov a Opava-venkov; a 2 statutární města: Frýdek a Opava. Již 19. srpna 1924 ^[8] však Opava, na základě vyhlášky prezidenta slezské zemské správy politické, o postavení statutárního města přišla a byla sloučena s dosavadním politickým okresem Opava-venkov do nového politického okresu Opava.

Podle zákona č. 126/1920 Sb. „o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé“, jež na území Českých zemí nakonec vůbec nevstoupil v platnost, mělo být území dosavadní země Slezské rozděleno mezi župy XII., XIV. a XXI.

Dne 1. prosince 1928 byla země Slezská spojena s Moravou do země Moravskoslezské. Důvodem tohoto aktu byla nejen malá velikost Českého Slezska, ale také snaha o oslabení politického vlivu zdejších sudetských Němců. Téměř všechny slezské noviny (české i německé) otiskly proti spojení kritické články.^[9] Současně se vznikem země Moravskoslezské došlo k zániku dosavadních Moravských enkláv ve Slezsku jakožto zvláštního správního území, a Frýdek přišel o postavení statutárního města a byl začleněn do dosavadního politického okresu Frýdek.

Druhá světová válka

Po Mnichovu je v říjnu roku 1938 většina Českého Slezska připojena k nacistickému Německu (Hlučínsko je připojeno přímo k Říši, kde se stává součástí Pruského Slezska; bývalý Opavský kraj se stává součástí Sudetské župy Reichsgau Sudetenland) vládního obvodu Opava; část (území celých politických okresů Fryštát a Český Těšín, s nepatrnou částí politického okresu Frýdek) pak obsazuje Polsko (po přepadení Polska v roce 1939 a jeho následné porážce se i toto území stává součástí nacistického Německa a je začleněno do Pruského Slezska). Zbývající část (přibližně v rozsahu politického okresu Frýdek) zůstala i nadále součástí země Moravskoslezské a spolu s ní se po okupaci z 15. března 1939 stává součástí Protektorátu Čechy a Morava.

Po Druhé světové válce

Po skončení války se hranice vrací k předmnichovskému stavu, přičemž jsou téměř všichni Němci odsunuti, a České Slezsko se stává součástí Slezské expozitury země Moravskoslezské. Před odsunem Němci představovali v Českém Slezsku většinu obyvatel. V důsledku odsunu zaniklo, nebo upadlo mnoho vesnic a města v západní části Českého Slezska se dále nerozvíjela zdaleka takovým tempem jako komunisty protežované Ostravsko. Pojem "Ostravsko" měl také nahradit pojem "Slezsko" a opavské Slezsko se mělo stát pouze etnografickou oblastí na úrovni Lašska, Valašska, Hané a Jeseníků. Dodnes je na západě Českého Slezska cítit negativní stránky odsunu - zaostalost pohraničních oblastí, především od Ostravy na západ: Jesenicko, Osoblažsko, Krnovsko, Bruntálsko. Ale i Opavska. Tedy oblasti, kde se netěžilo černé uhlí, které stály během studené války mimo oblast zájmu.^[10]

Období po roce 1949

V letech 1948-1989 se komunistický režim snažil vymazat jakékoliv povědomí o Slezsku^[11] a proto bylo České Slezsko k 1. lednu 1949 rozděleno mezi Ostravský a Olomoucký kraj, od roku 1960 je součástí Severomoravského kraje. Od roku 2000 je Slezsko znovu rozděleno mezi kraje Olomoucký a Moravskoslezský (původně (do 31. května 2001) Ostravský kraj).

Reference

1. ↑ Wikipedia - Desky zemské na Moravě a ve Slezsku
2. ↑ Žáček (2004), str. 220.
3. ↑ Žáček (2004), str. 268.
4. ↑ Žáček (2004), str. 305.
5. ↑ Jaroslav Valenta: Arbitráž z 28. července 1920 po osmdesáti letech. (pdf)
6. ↑ Rozhovor profesora Jerzyho Tomaszewského s Aleksandrem Kaczorowskim
7. ↑ Statistický lexikon obcí v republice Československé II.: Země Moravskoslezská. Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha : Ministerstvo vnitra a St. úřad statistický, 1935
8. ↑ http://is.muni.cz/th/145986/ff_b/Vytisk-Opava1945-48.pdf
9. ↑ GAWRECKÁ, Marie. Němci ve Slezsku 1918-1938. Opava : Slezská univerzita, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav historie a muzeologie, 2002. 315 s. ISBN 80-7248-190-8. S. 134.  
10. ↑ Dokument České televize
11. ↑ http://www.cs-magazin.com/template/print.php?article=articles/cs080420.htm