Uživatel:Kirk/Novalingvo

Z BOMOSIL - o Čechách, Moravě a Slezku
Přejít na: navigace, hledání

Novalingvo - Nový jazyk

Slovník

Pravopis a výslovnost

Pravopis novalingva je převážně foneticko-diakritický

písmena a jejich výslovnost

A, B, C, Č (čti jako české č), Ć (čti jako souhlásku v českém slově džbán), D, E, F, G, H, I, J, K, L, M, N, O, P, R, S, Š, T, U, V, W (čti jako u v českém slově auto), X (čteme jako souhlásku ch v českém slově chtít), Z, Ž (čti jako ž v českém slově žába). Hlásky se vždy vysloví tak, jak se napíší. Obdoba české spodoby znělosti je nepřípustná, proto není možné vyslovit B jako P, Ž jako Š, Z jako S, D jako T, apod. Pro zápis cizích slov s původní výslovností (jména osob a pod, jsou dále k dispozici písmena Ď (hláskujeme ĎE, Ť (hláskujeme ŤE), Ň (hláskujeme EŇ).

Hláskování písmen

  • A - A
  • B - BE
  • C - CE
  • Č - ČE
  • Ć - ĆE (jako by se v češtině řeklo dže)
  • D - DE
  • F - EF
  • G - GE
  • H - HA
  • I - I
  • J - JE
  • K - KA
  • L - EL
  • M - EM
  • N - EN
  • O - O
  • P - PE
  • R - ER
  • S - ES
  • Š - EŠ
  • T - TE
  • U - U
  • V - VE
  • W - WEY
  • X - XAJ (jako by se v češtěně řeklo chaj)
  • Z - ZET
  • Ž - ŽET

Písmeno "j" se píše bez výjimky všude tam, kde se vyslovuje naše hláska j (včetně takových slov, k jakým v češtině patří třeba slovo pionýr).

Mluvnice

Pořadí slov ve větě: podmět-přísudek-předmět; sloveso v infinitivu je na konci věty. Přívlastek předchází podstatnému jménu.

předpony

V případě vyjadřování dokonavosti (viz slovesa) má přednost dokonavá předpona fin, po níž může následovat další předpona.

  • owvr - předpona znamená převýšení normy (např. ve slově "přejíst")
  • untr - předpona znamená stav, kdy je něco pod normou (např. ve slově "podvyživený")
  • awf - předpona značící něco, co se děje, či stane na povrchu něčeho

přípony

biologické přípony

Biologické přípony se použijí tak, že se doplní před koncovku základního podstatného jména, přičemž v případě použití více přípon je pořadí následující: nejprve například přípona mláděte a teprve poté následuje pohlavní přípona - tedy homo = člověk, homeno = muž, homino = žena, homido = dítě, homideno = chlapeček (respektive dítě mužského pohlaví), homidino = holčička (respektive dítě ženského pohlaví).

  • -pubert - přípona dospívajícího jedince
  • -id - přípona mláděte
  • -en - přípona mužského pohlaví
  • -in - přípona ženského pohlaví

ostatní přípony

-placo - značící místo

Podstatné jméno - Substantiva namo

Podstatná jména v novalingvu rozlišují rod, číslo a pád. Rod se rozlišuje u živých tvorů podle pohlaví. Jestliže mluvíme například o nějakém biologickém druhu obecně (to znamená bez potřeby rozlišit, jestli mluvíme o samci či samici), použijeme vždy střední rod. Střední rod se použije i pro neživé věci. Jazyk novalingvo má pouze členy určitý, který zní La a je stejný v jednotném i množném čísle. Neurčitý člen tvar nemá. V základním tvaru jednotného čísla končí každé podstatné jméno koncovkou -o, základní tvar množného čísla končí na -on. Lze použít i zdrobnělé tvary, pro něž se použije přípona -ičk- (např. hundičko - pejsek)

Jazyk Novalingvo rozlišuje dva pády:

  • základní pád - bez přídavné koncovky, přičemž spojuje funkce nominativu (náš první pád) a vokativu (náš pátý pád)
  • předmětný (Jestliže je podstatné jméno předmětem. Tento pád spojuje funkce genitivu (náš druhý pád), dativu (náš třetí pád), akuzativu (náš čtvrtý pád), lokálu (náš šestý pád) a instrumentálu (náš sedmý pád) - s apostrofem a koncovkou ć ('ć). Bližší vztahy rozlišují předložkami.

Přídavná jména - adjektivo

Přídavná jména v novalingvu nerozlišují rod, číslo ani pád a všechny končí kocovkou -a

Zájmena

osobní zájmena

rozlišují pád stejnou koncovkou, jako podstatná jména:

  • já: men, min, mi
  • ty: ten, tin, ti
  • on: hi
  • ona: ši
  • ono: ći
  • my: ni
  • vy: vi
  • oni, ony, ona: ili

zájmena přivlastňovací

  • Nemají pád, všechna končí na -a, či -ja a téměř všechna se tvoří od tvaru příslušného osobního zájmene. Příklady: mena, tina, šija, nija, vija, ilija
  • Odlišně se tvoří zvratná přivlastňovací zájmena, která se odvozují výlučně od zájmen ve třetí osobě jednotného a množného čísla předponou self a následně tvarem klasického přivlastňovacího zájmena. Jedná se o tyto tvary: selfhija, selfšija, selfćija, selfilija

Předložky - prepozicijo

místa

  • awf ("na", ve smyslu "na povrchu")
  • aws (z, ze)
  • in (v)
  • owvr (nad)
  • cu (u)
  • intere (mezi)
  • bihajnd (za)
  • untr (pod)
  • pre (před)

směrové

Téměř vždy se tvoří předponou hin napojenou na předložku místa:

  • hinawf ("na" ve smyslu na povrch něčeho)
  • hinin ("do" ve smyslu dovnitř něčeho - do Brna, do žaludku apod...)
  • hincu (k).
  • hinintere (mezi)
  • hin (Směrová, či dativová předložka. Za touto předložkou musí následovat tvar podstatného jména v předmětném pádě, nebo přívlastek a pak ono podstatné jméno v předmětném pádě) - použití např. ve větách "Řečník mluvil k davu / na dav", "Učitel řekl žákům, že mají jít domů". Tato předložka bude mezi slovy "řekl" a "žákům". Dále například ve větě "Věnoval jsem svojí ženě dárek", v níž bude tato předložka předcházet přivlastňovacímu zájmenu, za nímž bude podstatné jméno "žena" v předmětném pádě.

časové

  • on ("v"; používá se také před datem a letopočtem)
  • poste - "po", "poté", "poté co"
  • before - "před", "předtím než", "než"
  • intertempe - mezitím

ostatní

  • of - předložka která je jednak přivlastňovací a pak také jako předložka druhého pádu, používaná mezi dvěma předměty. Při přivlastňování je nejprve název věci, poté předložka of a následně osobní jméno či například jméno sídla - např. Domo of Pedro'ć.
  • bay - instrumentálová předložka, kterou je nutno použít v každé větě, v níž se sděluje, že někdo "tvořil, či vytvořil něco", přičemž samotná větná konstrukce vyzní, jako by byla v trpném rodě ("dílo bylo napsáno Petrem"), přičemž samotná předložka předchází osobě, či věci, která danou věc vytvořila.
  • kon - s. Za touto předložkou musí následovat další slovní druhy v předmětném pádě

Slovesa - verbo

Slovesa v novalingvu mají infinitiv končící na -ejt, opakovací tvar na -ejti. Slovesa v novalingvu nerozlišují číslo, ale rozlišují následující jevy:

  • způsoby: oznamovací, rozkazovací (vytvoříme ho s použitím osobního zájmena, po němž následuje tvar slovesa bez infinitové koncovky -ejt), podmiňovací. Podmiňovací způsob má tvary minulý (vytvoříme ho s použitím osobního zájmena, po němž následuje tvar minulý čas slovesa být, po němž následuje samotné konkrétní sloveso v němž je infinitová koncovka nahrazena koncovkou -as, či -asi, jedná-li se o opakování) a přítomný (vytvoříme ho s použitím osobního zájmena, po němž následuje konkrétní sloveso v němž je infinitová koncovka nahrazena koncovkou -as, či -asi, jedná-li se o opakování)
  • tři časy: minulý (tvoří se tak, že se infinitová koncovka nahradí koncovkou -em), přítomný (tvoří se tak, že se infinitová koncovka nahradí koncovkou -et) a budoucí (tvoří se tak, že se infinitová koncovka nahradí koncovkou -eb)
  • rod činný a trpný (trpný se tvoří použitím tvaru pomocného slovesa "být" ("estejt") a druhého slovesa, u něhož se k infinitivu přidá koncovka minulého času -em). Lze ovšem použít i konstrukci, kdy se pomocné sloveso být vynechá (například věta "napsáno panem...")
  • vidy: dokonavý, nedokonavý, opakovací. Lze kombinovat opakovací s dokonavým, či nedokonavým. Opakovací vid má tvary končící na -i, dokonavý vid má předponu fin-.Časy se rozlišují koncovkami -et (pro přítomný čas), -em (pro minulý čas) a -eb pro budoucí čas, přičemž tvar slovesa zůstává stejný pro všechny osoby.

Příslovce - adverbijo

Příslovce v novalingvu končí koncovkou -e

Příslovce času

  • neksttempe - příště

příslovce místa

okamžité polohy

Příslovce okamžité polohy udávají, kde se věc nachází

  • untre - dole
  • owvre - nahoře
  • nekste - vedle
Příslovce směru pohybu
  • hinuntre - dolů
  • hinowvre - nahoru
  • hinnekste - vedle

Úvahy o tvarosloví

Předpony

Slova jako namalovat (nějaký předmět), či nakreslit (nějaký předmět) řešit bez speciální předpony, přičemž teprve dokonavá předpona fin určí, že se jedná o tvar namaluji/nakreslím, či namaloval(a) jsem/nakreslil(a) jsem. Pro slova mluvit a říct použít jedno slovo.