Uživatel:Kirk\Smlouva o Dappeském údolí
Smlouva o Dappeském údolí byla uzavřena dne 8. prosince 1862 mezi Francií a Švýcarskou konfederací. Smlouva, která vyřešila dlouhotrvající spor o hranice mezi oběma státy, táhnoucí se od roku 1815, přidělila Dappeské údolí Francii výměnou za srovnatelně velké území na severu. V důsledku smlouvy došlo k pozoruhodnému rozdělení malé vesničky La Cure mezi oba státy, přičemž nová hranice rozděluje nejen samotnou vesničku, ale několik budov v ní, včetně hotelu Arbez.
Dějiny Dappeského údolí od roku 1648 do roku 1862
Dappeské údolí patřilo k Bernské republice od roku 1648, kdy byla uzavřena dohoda mezi ní a Svobodným hrabstvím burgundským. Tato příslušnost nebyla popřena ani mezinárodními smlouvami s francouzským králem z let 1752 a 1761. Napoleon Bonaparte se o tyto smlouvy nestaral, využil slabosti Švýcarska, které na něm bylo závislé, a v roce 1805 Dappeské údolí anektoval, aby zde mohl vybudovat strategickou vojenskou silnici mezi Les Rousses a Pays de Gex.
Po porážce Francie a Vídeňském kongresu se Dappeské údolí stalo opět součástí Švýcarska, v jehož rámci se stalo součástí kantonu Vaud. Avšak Francie si toto údolí i nadále nárokovala a tak následovaly roky hádek, včetně vojenských výhružek ze strany Francie. Nakonec roku 1861 nařídil francouzský císař Napoleon III. vojenskou invazi do údolí.
Uzavření smlouvy
V důsledku tohoto tlaku byla roku 1862 otázka Dappeského údolí vyřešena ve formě územní výměny za území o rozloze 7 km². Francie získala západní část údolí včetně silnice, kterou zde kdysi Napoleon Bonaparte nechal vybudovat. Jako náhradu dostalo Švýcarsko oblasti se stejnou celkovou plochou podél svahu Noirmontu francouzských obcí Les Rousses a Bois-d’Amont východně od La Cure po stávající hranici s Jouxským údolím.
Původně čistě francouzská vesnička La Cure byla novou hranicí rozpůlena. Smlouva stanovila, že všechny dosavadní budovy zůstanou zachovány i kdyby nová hranice procházela jimi. Ve smlouvě bylo navíc stanoveno, že v oblasti Dappeského údlí nelze stavět žádná vojenská zařízení. To nezpochybňuje právo průchodu pro francouzskou armádu. Na oplátku je Francie povinna uvést svoji silnici z La Cure do Jouxského údolí do průchodného stavu (což tehdy ještě nebylo samozřejmostí) a poskytuje průjezd bez jakýchkoliv dopravních, mýtných, či celních poplatků, což se vztahuje i na provoz Švýcarské pošty (tehdejší PTT).
Smlouva rovněž stanovila, že ti, kteří mají bydliště na vyměněných územích, si mohou svobodně zvolit své občanství a zůstat na místě.
