Země České republiky

Česká republika a její tři historické země Čechy, Morava a Slezsko

Země Koruny české (zde chybně označeny jako „Království České“) za husitských válek

Čechy, Morava, Rakouské Slezsko - 1892, tehdy části Rakouska-Uherska

Země (německy Land, plurál Länder) je v dějinách České republiky označení pro územní celky, které od středověku do roku 1948 tvořily nejvyšší samosprávné celky, na které se území dnešní České republiky členilo. V historické literatuře se o těchto celcích často hovoří jako o historických zemích. Tyto celky také tvořily od roku 1348 do 18. století jádro zemí Koruny české, v jehož rámci byly v určitých obdobích jednotlivé země spojeny pouze osobou panovníka. Související termín "České země" pak představuje souhrnné označení Českého království, Markrabství moravského a pozdějšího Vévodství slezského, v dnešní době souhrnné označení Čech, Moravy a Slezsko, které je často označované jako České Slezsko, přičemž přívlastek "České" je některými lidmi přijímán se značnou nevolí. Posledně jmenovaná země (České Slezsko) byla do 18. století součástí podstatně většího Slezska, k němuž náleží území na jihozápadě moderního Polska, velice malá část německého Saska a zcela nepatrné části Jizerských hor a Krkonoš (tyto horské části připojeny k území někdejšího Československa ke 14. únoru 1959 při úpravě tehdejší československo-polské státní hranice). Od roku 1348 do 18. století tvořily tyto země nejvyšší samosprávné celky zemí Koruny české, poté do roku 1918 korunní země habsburské monarchie a poté (v podobě země České, země Moravské a země Slezské - tří z celkem pěti zemí Československa. V roce 1928 byla Morava a Slezsko opětovně (první sloučení proběhlo mezi lety 1782 až 1849) sloučeny do jednoho správního celku, země Moravskoslezské, a k 1. lednu 1949 bylo zemské zřízení zrušeno a nahrazeno uměle vymezenými a centralistiky spravovanými kraji, nerespektujícími historicky vzniklé hranice zemí. Současně s tím započala ekonomická a společensko-politická diskriminace Moravy a Slezska , přetrvávající do současnosti. Po zrušení zemského uspořádání jsou jednotlivé země vnímány jako historické a kulturní celky. Současná podoba vnitřního politicko-geografického členění České republiky historickým zemím neodpovídá a hranice jednotlivých krajů historické hranice Čech, Moravy a Slezska nerespektují. Na řadě míst již nejsou zemské hranice respektovány ani hranicemi současných obcí či katastrálních území.

Země

Počet, rozloha a hranice jednotlivých historických zemí České republiky se prakticky ustálily v 18. století po začlenění Chebska do Čech a odstoupení Kladska a většiny Slezska Prusku. Od té doby se jako historické země České republiky označují:

• Čechy
• Morava
• Slezsko (České Slezsko)

Související termín "historické české země" vedle těchto tří celků zpravidla označuje také území Lužice, Slezska a jistou dobu ve středověku zahrnoval i Braniborsko.

Autonomie a institucionální podoba zemí

Jednotlivé české země měly od středověku do roku 1918 různou míru autonomie. Každá z těchto tří zemí měla do první světové války obvykle v čele vlastní legislativní orgán zemský sněm (od druhé poloviny 19. století již volený), které vytvářely zemské zákony a výkonný orgán nazývaný zemský výbor. Dále měly vlastní zemskou ústavu zvanou zemské zřízení. Zemské sněmy od doby pozdního středověku do bitvy na Bílé hoře volily panovníka. Spojení Moravy a Čech bylo v historii několikrát přerušeno a Morava měla jiného panovníka. Jednalo se o krátká období na skloncích vlád Jiřího z Poděbrad, Matyáše Korvína a Rudolfa II. Morava měla i jiného panovníka než Čechy během okupace švédskými Torstensonovými vojáky. Okupace Moravy trvala téměř 20 let. Nejvyšší autonomii v rámci Habsburské monarchie měly jednotlivé země v krátkém období od roku 1619 do bitvy na Bílé hoře v listopadu 1620, kdy se tehdejší soustátí Země Koruny české přetvářelo v konfederaci pěti zemí.. Po bitvě na Bílé hoře Habsburkové zemskou autonomii vydáním obnoveného zřízení zemského omezili a omezovali ji i později během svojí vlády, nikdy ji však úplně nezrušili. Od roku 1850 bylo v každé z těchto tří zemí zřízeno zemské místodržitelství, v jehož čele stál jmenovaný zemský místodržitel. Tento úřad měl dalekosáhlé kompetence a byl zodpovědný i za vydávání zemských zákoníků.

Zemské hranice

Hranice těchto zemí se v podstatě ustálily v 18. či 19. století a existovaly, co by hranice vyšších územně správních celků, do 31. prosince 1948, poté bylo zemské členění k 1. lednu 1949 komunisty ovládaným parlamentem zrušeno, a tyto hranice zůstaly po nějakou dobu netknuté už jen ve formě hranic mezi obcemi, případně jako některé úseky hranic mezi některými okresy či nově ustavenými centralistickými kraji, které již historické země záměrně nerespektovaly. Již od roku 1949 však začalo docházet k různě velkým úpravám hranic katastrálních území přiléhajících k původním zemským hranicím, přičemž k občasným změnám dochází i v současnosti. V důsledku těchto změn existují původní zemské hranice, co by hranice správní či katastrální, již pouze z části.

Po vzniku Československa

Související informace naleznete v článku Země Československé republiky.

Země Československé republiky do roku 1928

Po vzniku Československa roku 1918 zůstaly všechny tři země ještě deset let správními celky, jejich zemské sněmy však byly zcela odstraněny a zůstala jim jen velice omezená samospráva. Nejvyššími orgány zemí se nyní vedle zemských správ politických (zemské úřady jednotlivých zemí, vzniklé přeměnou bývalých zemských místodržitelství) staly zemský správní výbor (v Čechách), zemský výbor (na Moravě), a zemská správní komise (ve Slezsku). Jednalo se však o orgány, jejichž členy jmenovala československá vláda a nebyli tudíž voleni obyvatelstvem jako tomu bylo v případě zrušených zemských sněmů. V čele zemských správ politických stáli československou vládou jmenovaní prezidenti. Roku 1920 byly k Československu připojeny malé části rakouské země Dolní Rakousko, z toho k Čechám Západní Vitorazsko (dnes nazývané Vitorazsko), a k Moravě Valticko a Dyjský trojúhelník. Ke Slezsku bylo téhož roku od Pruského Slezska připojeno Hlučínsko, nicméně samo Slezsko přišlo ve prospěch Polska o polovinu Těšínska. Ve velkém státním znaku byly jednotlivé země zastoupeny svými zemskými znaky. Po vzniku Československa zároveň začali především politici z Čech usilovat i o úplné zrušení těchto zemí jako správních celků, a jejich nahrazení podstatně menšími župami, čehož důsledkem bylo dne 29. února 1920 schválení zákona „o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé“, který však na území Čech, Moravy a Slezska pro značný odpor veřejnosti nakonec nebyl vůbec realizován. Přesto i hranice těchto žup měly i nadále plně respektovat historickou zemskou hranici Čech a Moravy. Hranice Moravy a Českého Slezska by naopak již respektována nebyla.

Roku 1927 bylo nakonec od župního zřízení upuštěno a zákonem č. 125/1927 Sb. „o organisaci politické správy“ ze dne 14. července 1927, který začal platit dne 1. prosince 1928, došlo k modifikaci stávajícího zemského zřízení ve formě sloučení Moravy a Českého Slezska do jednotné země Moravskoslezské. V Čechách a zemi Moravskoslezské byly zároveň ustaveny nová zemská zastupitelstva, jež byla z části volena v přímých volbách a zčásti jmenována vládou, jejich výkonné orgány - zemské výbory, a zemské úřady.

Reference

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Země České republiky

Související články

• Země Koruny české
• Země Československé republiky
• Heraldické znaky zemí České republiky

Ke článku

Článek z části čerpá z článku Země (Česko), uveřejněném na českojazyčné Wikipedii a jeho text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported, případně za dalších podmínek.